Mladý brankář nakoukl do kabiny “áčka”

Mladý fotbalový brankář Jaroslav Šanda, který doposud působil v mládežnických týmech, dostal během léta velmi zajímavou šanci a mohl nahlédnout pod pokličku dění v druholigovém mužstvu FC Sellier & Bellot Vlašim, kde se zapojil do tréninkového procesu.

Jak se ti líbí v kabině A-týmu Vlašimi? 

Moc se mi tu líbí. Upřímně největší strach před přípravou jsem měl právě z toho, až přijdu poprvé do kabiny. Z toho mívám vždycky obavy, když přicházím do nového kolektivu. Jakmile jsem ale přišel, všechno ze mě spadlo. Klukům jsem se představil a myslím, že mě mezi sebe vzali. Navíc je tu legrace, takže super.

Jak se ti líbí tréninky? Změnil by jsi něco? 

Tréninky jsou tu na té nejvyšší úrovni. Většinu času trávím s gólmany, pod vedením pana Kouta a nemůžu si na nic stěžovat. Stará se o nás jak o vlastní. A navíc každý den děláme jiná cvičení, takže to člověka neomrzí. Nemám rád, když na tréninku děláme pořád ty stejná cvičení, to už pak tolik nebaví. To se tu ale nestává, protože každý trénink je zaměřený na něco jiného, takže nemůžu říct, že by se mi tréninky nelíbily.

Tvůj fotbalový vzor? A proč? 

Můj vzor je asi Vlastimil Hrubý z Jablonce.  Líbí se mi jeho styl, ale nedalo by se říct, že je to vzor, ale jako brankář se mi dost líbí. Nebo taky Radim Ottmar, ale jak jsem říkal, nejde o vzory, spíš o sympatie.

Tvůj největší sen? Kam to chceš dotáhnout? 

Jednou bych se chtěl stát profesionálním fotbalistou a fotbalem se živit. To je asi ten největší cíl, protože když člověk dělá to, co ho baví a uživí ho to, tak má vlastně vyhráno. A pokud by to vyšlo, tak bych si chtěl zahrát proti Milanu Barošovi.

S kým si nejvíc rozumíš v týmu? 

Asi s gólmany, trávím s nimi nejvíc času. A protože jsou starší, předávají mi zkušenosti, tak se od nich taky učím. Navíc Patrik, Filip a Erik jsou opravdu super kluci a je s nimi i legrace, takže ty mám fakt rád. Ale i kluci z pole jsou v pohodě, ale zatím je spíš poznávám.

Jaké jsou podle tebe tvoje silné stránky?

Myslím si, že mojí nejsilnější stránkou je reflex a souboje jeden na jednoho. Vždycky mi šlo soupeře vystát. To jsem si přečetl v nějakém rozhovoru, myslím, že s Joem Hartem. A ten povídal, že v podobných situacích se soustředí na balon a nesleduje nohy útočníka, že jinak ho vymíchá, takže jakmile nastane podobná situace, vzpomenu si na Harta.

Jaké jsou tvoje slabiny?

Největší problémy mi dělá rozehrávka. Nohama jsem nikdy moc neuměl, ale zaměřuji se na to a snažím se to trénovat, protože fotbalista by měl umět hrát nohama. Hlavně v dnešní době hraje brankář „falešného stopera“. Takže v dnešním fotbale musí umět brankář hrát dobře nohama.

Jaký je tvůj největší úspěch?

Rád vzpomínám na předminulou sezonu, kdy jsme prohráli myslím jen jeden zápas.
To se nám všem dařilo a rád si na to vzpomenu. Jinak zatím nějaký velký úspěch nemám.

Jak se ti trénuje pod trenérem brankářů?

Na každý trénink se vždycky hrozně těším. Hrozně mě to baví. Nemůžu nic vytknout, protože pan Kout je skvělý trenér. Vždycky když jsem něco potřeboval, když mi něco nešlo, nebo když jsem potřeboval poradit, mohl jsem se na něj obrátit. Trénuje mě pomalu rok a naučil mě hrozně moc věcí. Takže jeho tréninky se mi líbí.

Stačí ti tréninky nebo si doma přidáváš?

Moc si nepřidávám, jen chodím trénovat výkopy ze země a z ruky. Ale jinak mi tréninky stačí.

-Redakce-